tisk ]ODVOD SPALIN PODLE ČSN 73 4201
Ing. Jiří Vrba
Úvod
V oblasti komínové techniky existuje značný počet technických norem. Jedná se o předpisy, které sledují vlastnosti výrobků – komínových systémů a jejich částí, popisují způsob zkoušení, zabývají se návrhem a posouzením průřezu a podobně. ČSN 73 4201:2008 Komíny a kouřovody – Navrhování, provádění a připojování spotřebičů paliv patří mezi tzv. normy všeobecné, navazuje na předchozí vydání a ve své podstatě soustřeďuje velké množství požadavků z dalších technických norem v dané oblasti.
Tato norma je ve znění 2008 přepracována s ohledem na již zavedené a připravované evropské technické normy, sjednocuje názvosloví a třídění, podmínky navrhování, provádění, kontroly, čištění a údržby. Oproti předchozím vydáním dále doplňuje základní požadavky na přetlakové a společné komíny a stanovuje podmínky pro odvod spalin stěnou fasády do volného ovzduší.
Předmět normy
Norma platí pro komíny vedené uvnitř budov nebo po její vnější stěně, fasádě. Platí jak pro samostatné, tak i společné komíny pro odvod spalin od spotřebičů na plynná, kapalná i pevná paliva. Formuluje požadavky pro navrhování a provádění nových i modernizaci (například vložkováním průduchu komínovými vložkami) stávajících komínů a kouřovodů. Slouží pro stanovení požadavků na komíny a kouřovody podtlakové, přetlakové a vysokopřetlakové a to jak při suchém, tak i mokrém provozu.
Norma neplatí pro průmyslové a volně stojící komíny, které se navrhují a provádějí podle jiných předpisů.
Některé termíny a definice a jejich význam
Již v předchozím vydání normy byl v souladu se všeobecnou evropskou normou ČSN EN 1443 zaveden termín Spalinová cesta, která je definována jako dutina určená k odvodu spalin do volného ovzduší. Je to tedy celé vedení spalin od spalinového hrdla spotřebiče až do volného ovzduší, které je zpravidla tvořeno průduchem kouřovodu, sopouchem, komínovým průduchem a někdy i průduchem komínového nástavce. Spalinovou cestou je z tohoto pohledu tedy také přímý vývod spalin od některých typů spotřebičů a v tomto smyslu se na něj vztahují požadavky na jeho kontrolu.
V souladu s evropskými výpočtovými normami se v novém vydání normy upravil pohled na komíny z hlediska počtu připojených spotřebičů. Samostatný komín je tedy již jen komín, do jehož průduchu je připojen pouze jeden spotřebič. Společný komín je komín, kde může být do jednoho společného průduchu připojeno více spotřebičů z jednoho podlaží nebo z více podlaží nad sebou – společný komín pro více podlaží. Definice v tomto vydání 2008 tedy již odpovídá třídění, ze kterého vycházejí ČSN EN 13384-
Graficky je rozdělení komínů na samostatné a společné znázorněno na následujícím obrázku.
|
|
|
|
|
|
Rovněž v návaznosti na již citované výpočtové normy je zde definován Vzduchospalinový systém jako systém soustředného nebo paralelního vedení přívodu spalovacího vzduchu z venkovního prostředí do spotřebiče a zároveň odvodu spalin od spotřebiče do volného ovzduší. Tento způsob je již poměrně dlouhou dobu známý a využívaný u plynových spotřebičů v provedení C (ČSN CR 1749 Evropský systém třídění spotřebičů plynných paliv podle způsobu odvádění spalin). Zde může být použit jak pro odvod spalin od jednoho, tak i více spotřebičů a to typicky zejména v případě společného komínu pro více podlaží (často se používá vžité zkratky převzaté z němčiny: LAS). Za zmínku ovšem stojí, že vzduchospalinové systémy nacházejí uplatnění i ve spojení s určitým typem spotřebičů na pevná paliva, které jsou vybaveny kromě spalinového hrdla ještě vzduchovým hrdlem pro připojení na vzduchový průduch..
Třídění komínů
Systematika třídění plně navazuje na ČSN EN
Protože se při zkouškách postupuje podle citovaných norem odděleně, to znamená že se zvlášť prokazují vlastnosti při vyhoření sazí a suchém provozu a zvlášť vlastnosti při mokrém provozu, dochází k situaci, že univerzální komíny určené pro odvod spalin od spotřebičů na všechny druhy paliv nesou dvojí zatřídění. To někdy v praxi přináší problém, kdy revizní technik neví jednoznačně, z čeho vycházet. Rozhodující tedy je typ spotřebiče, palivo a způsob provozu, který ale někdy bez návrhu podloženého výpočtem není možno jednoznačně určit. Právě proto přicházejí někteří výrobci s novým způsobem klasifikace svých systémů podle certifikátu ETA – European Technical Approval, kde může být, pochopitelně na základě provedených zkoušek, stanoveno zatřídění podle nejvyšších dosažených hodnot. Zde se nově zavádí tzv. označení GW3, pro systémy odolné při vyhoření sazí (G), odolné vůči kondenzátu při mokrém provozu (W) a nejvyšší třídou odolnosti proti korozi (3) současně.
Norma se zabývá dále tříděním komínů podle způsobu výroby a montáže. Z předchozího vydání přebírá definice systémová komín (komín sestavený z dílů jednoho výrobce, který přebírá odpovědnost za komín jako celek) a individuální komín ( komín sestavený z dílů od jednoho nebo více výrobců, odpovědnost zde přebírá dodavatel montáže), nově je doplněna definice dodatečně vložkovaný komín. V tomto případě se jedná o individuální komín, kde do stávajícího komína je namontována komínová vložka s tím, že odpovědnost přebírá ten, kdo vlastní vložkování provedl.
Požadavky na spalinovou cestu
Norma velmi dobře definuje základní požadavky souhrnně zejména v článku 5.1: Spalinová cesta musí za všech provozních podmínek umožnit bezpečný odvod spalin nad střechu budovy a jejich rozptyl tak, aby nedocházelo k jejich hromadění a nebyly překročeny přípustné tolerance škodlivin. Musí být požárně bezpečná a nesmí snižovat účinnost spotřebičů. Při návrhu se někdy zapomíná na to, že spalinová cesta musí být navíc po celé délce kontrolovatelná a čistitelná a že ke komínovému ústí musí být bezpečný a trvalý přístup.
Každá ukončená spalinová cesta musí být trvalým způsobem označena identifikačním štítkem, s uvedením mimo jiné právě klasifikace spalinové cesty podle jejích vlastností. V případě použití systémového komínu dodá potřebná data jeho výrobce na základě zkoušek a certifikace, v případě individuálního komínu je to problém, který musí vyřešit dodavatel stavby nebo montáže komínu.
Při posuzování požární bezpečnosti spalinové cesty se hodnotí dva případy. Prvním je stanovení bezpečné vzdálenosti hořlavých materiálů od povrchu komínového pláště. U systémových komínů je to provedeno exaktně na základě standardních zkoušek v závislosti na teplotní třídě a odolnosti při vyhoření. Druhým případem, který se posuzuje u komínů, které procházejí více požárními úseky, je hodnota požární odolnosti „ z vnějšku ven“, která je klasifikována třídou EI a dobou odolnosti v minutách (EI 090 znamená hodnotu 90 minut).
Připojování spotřebičů
Norma v kapitole 9 jednoznačně stanoví, že spotřebiče se připojují kouřovodem do komína, který odvádí spaliny nad střechu budovy do volného ovzduší. V technicky odůvodněných případech lze volit odvod spalin stěnou fasády do volného ovzduší podle kapitoly 10. Přestože je tento článek formulován podle mého názoru dostatečně jasně a srozumitelně, jeho výklad v praxi je někdy různý a zásady pro vyústění odvodu spalin fasádou podle kapitoly 10 se aplikují i bez toho, že by došlo k posouzení, zda se opravdu jedná o technicky odůvodněný případ. A to i přesto, že v poznámce norma specifikuje, co se takovým případem rozumí: „Za technicky odůvodněný případ se považuje rekonstrukce bytového domu, ve kterém nejsou komínová tělesa, kde nelze postavit komín k fasádě budovy nebo do světlíku, namontovat svislý kouřovod nebo společný komín.“
Určitě přínosem je i to, že se norma (konečně) zabývá problematikou vzduchu pro spalování. Pro prostor, kde je umístěn uzavíratelný nebo otevřený spotřebič (tedy v každém případě spotřebič závislý na vzduchu v místnosti), stanoví podmínku zajištění dostatečného přívodu vzduchu pro spalování, který nesmí být ovlivněn podtlakovým ventilátorem nebo jiným způsobem tak, aby nebyla narušena funkce odvodu spalin od spotřebiče do ovzduší. Kontrola splnění této podmínky má být mimo jiné i součástí technické zprávy zpracované při revizi spalinové cesty.
Právě při připojování spotřebičů hraje důležitou roli správná klasifikace spalinové cesty. Norma ukládá povinnost před připojením spotřebiče zjistit, zda její parametry odpovídají požadavkům připojeného spotřebiče a jeho provozu. Potřebné údaje o zatřídění jsou proto součástí štítku každé spalinové cesty.
Norma se podrobněji zabývá připojováním spotřebičů podle druhu paliva, zda se jedná o samostatný nebo společný komín, zda je spalinová cesta navržena s přirozeným tahem nebo jako přetlaková. Nově jsou přidány články které řeší připojování plynových spotřebičů do společných komínů pro více podlaží (právě zde již citovaný soulad s výchozími evropskými normami pro návrh průřezu průduchu). Do společného komínu s přirozeným tahem zůstává možnost připojení až 10 spotřebičů v provedení C s tím, že tento komín je zpravidla řešen jako vzduchospalinový systém. Vzduchový a komínový průduch se spojuje otvorem pro tlakové vyrovnání, umístěným v určité vzdálenosti pod nejníže umístěným sopouchem.
Pokud je spalinová cesta řešena jako přetlaková, připouští norma připojení nejvýše 5 spotřebičů do jmenovitého výkonu 30 kW. Společný komín musí být navržen tak, aby bylo vyloučeno vzájemné ovlivňování funkce spotřebičů.
Literatura
[1] ČSN 73 4201 Komíny a kouřovody – Navrhování, provádění a připojování spotřebičů paliv
[2] ČSN CR 1749 Evropský systém třídění spotřebičů paliv podle způsobu odvádění spalin
[3] ČSN EN 13384-1 Komíny – Tepelně technické a hydraulické výpočtové metody – Část:1 Samostatné komíny
[4] ČSN EN 13384-1 Komíny – Tepelně technické a hydraulické výpočtové metody – Část:2 Společné komíny