Stříbro

V západočeském Stříbře se nájemníci jednoho panelového domu rozhodli, že si teplo zajistí sami.

V západočeském městě Stříbro se nájemníci jednoho panelového domu před časem rozhodli, že přestanou dotovat ztrátový provoz místní teplárny. Zdejší sídliště Severní předměstí postavené na konci osmdesátých let, bylo od počátku napojeno na centrální výtopnu. Nájemníci však platili poměrně vysoké částky za vytápění a teplou vodu, v průměru na jeden byt kolem 20.000 Kč. Navíc díky špatně provedenému dálkovému potrubí byly s dodávkou teplé vody na sídliště neustálé problémy.

Po změně legislativy se majitelé dvou domů rozhodli vytvořit společenství majitelů bytů a jejich první snaha vedla k tomu, aby nalezli vhodnější způsob vytápění. Při hledání řešení se lidé z těchto dvou domů rozdělili na dva tábory. Jedna skupina byla pro společnou kotelnu, druhá část byla pro individuální vytápění vlastním kotlem v bytě. Naštěstí se názory dělily i podle vchodů, takže jeden dům se rozhodl pro domovní kotelnu a druhý pro individuální topení turbokotli v každém bytě.

Problémy nastaly při řešení odvodu spalin společným komínem.

Firmy účastnící se výběrového řízení měly zcela rozdílné názory na řešení. Jedni tvrdili, že to vůbec nejde, druzí navrhovali společný komín v patře, třetí zastávali názor, že do společného komínu lze napojit maximálně čtyři byty. Vypadalo to, že si firmy chtějí pouze dobře vydělat, aniž by např. znaly legislativu. Majitelé bytů se proto sami pustili do hledání platných norem a zjistili, že do společného komína lze odvést až 10 kotlů a to jim bohatě stačilo. Na základě schváleného řešení se začalo s hledáním firmy, která by dokázala komín vyrobit a dodat kvalitně a za příznivou cenu. Nakonec komín realizovala firma Schiedel, specializovaná firma na komínové systémy a komínovou techniku. Její vícevrstvý nerezový komín přišel jednoho majitele bytu zhruba na 13.000,- Kč.

Po prvním roce topné sezóny mohli začít majitelé obou domů srovnávat.

Jak mezi sebou, tak s původním dálkovým vytápěním. Majitelé turbokotlů ušetřili ročně v průměru ze teplo a teplou vodu 7.500,- Kč. Obyvatelé sousedního domu s centrální kotelnou ušetřili asi o 1.500,- Kč méně. Celkové náklady na vybudování komínu a zavedení individuálního vytápění přišly jednotlivou domácnost zhruba na 70.000,- Kč, takže návratnost investic je asi deset let. Sousední společná kotelna vyšla zhruba na polovinu nákladů. Realizace společného vytápění v domě je sice levnější, co se týká přímých nákladů, ale s ohledem na perspektivu je vlastní kotel v bytě ideální řešení. Uživatel si sám reguluje topení bez dohadů se sousedy a samozřejmě se snaží s teplem lépe hospodařit.

Obyvatelům těchto dvou domů se základní problém s vytápěním podařilo odstranit Byly sníženy náklady na topení a zvýšilo se pohodlí obyvatel v bytech. Se způsobem řešení jsou oba domy zcela spokojeny. Pro firmu Schiedel to byla nová zkušenost, neboť poprvé řešila vyústění turbokotlů, které ústí do fasádního vícevrstvého nerezového komínu, kde jednotlivé kotle nasávají vzduch ke spalování přímo přes fasádu, jak je naznačeno i na schématu. Jediný problém byl ve vyústění turbokotlů, které bylo dáno dispozicí bytů a tak se musel komín jednoduše přizpůsobit. Díky přestavitelným kusům se dílo podařilo. Na provoz komína je poskytována od výrobce desetiletá záruka, což je pro obyvatele domu velká jistota.

Místní obyvatelé měli zkrátka štěstí.

Místní radnice jim vyšla vstříc při odpojení od domů centrální výtopny. Právě neochota teplárenských společností, které se často brání odpojování konečných uživatelů a tím úbytku zisků, komplikuje větší rozšíření podobných úsporných projektů vytápění. Ale jak dokazuje předešlý příklad, při snaze obyvatel lze společným úsilím vytčeného cíle dosáhnout.

Ing. Petr Kepka